Ve městě Jeseníku je nedaleko náměstí komplex bývalých církevních budov, kterému se stále přezdívá „Klášter“, dominantní budovou je kaple Panny Marie. Komplex vznikl pro možnosti vzdělání v regionu a patřil řádu sv. Voršily. První budovou pro službu řádu ve městě Jeseníku (dříve Frývaldově) byl dům čp.154 na Masarykově náměstí. Jako klášter byl objekt založen dekretem z Říma 21.8.1881, první představenou se stala M. Henrika Pfeiffer. Tou dobou se areál rozrůstal o další přístavby – obytné cely konventu a prostory pro školní výuku. Stavitelem byl Johann Gröger. Zdejší chovanky byly vzdělávány v jazyce anglickém, francouzském a německém. Tou dobou zde v privátní škole byly čtyři třídy. V prosinci 1884 obdržel konvent povolení ke zřízení osmileté obecní školy. Jako veřejná byla od roku 1886. Zdejší chovanky a sestry pocházely z různých míst Evropy a klášter se stále rozrůstal. Voršilky budovaly ústav evropského formátu – byla zde internátní škola pro bohaté dívky, obecná a měšťanská škola, ale i třídy pro chudé žákyně. Přibývaly vzdělávací kurzy s přípravou ženy matky a hospodyně. Dokonce zde vyrostla i mateřská škola (1885). Výuka nejchudších byla zdarma. Nadstandardní byla výuka v privátní škole, kde se časem kromě jazyků vyučoval dějepis, hudba, výtvarná výchova, logika, pedagogika, světová literatura, účetnictví, šití, vaření, či stenografie. Areál kláštera disponoval zahradou a sportovním hřištěm. Voršilky pořádaly v rámci výuky i výlety, divadelní představení, či sborový zpěv.

Samotný komplex budov se postupně nadále rozrůstal, jak do šířky, tak přístavbami podlaží. Nejvýznamnější stavba však přišla v letech 1896–97, kdy nová kaple Panny Marie nahradila již nevyhovující malou kapli v budově konventu. Stavbou byl pověřen z rozhodnutí kardinála Koppa  diecézní stavitel Ebers a zdejší stavitel Johann Gröger, který již na klášteře pracoval. Stavba byla postavena v pseudorománském stylu a byla bohatě zdobena. Vnitřní vybavení bylo též velmi okázalé a nejzajímavější byla asi soška Jezulátka, údajně ze 13. století. Soška 60 cm vysoká byla oblékána do šatů, podobně jako Pražské Jezulátko a těšila se u voršilek velké úctě. Inventář byl během konce války a následně rozpuštěním řádu odstraněn, či rozkraden. Soupis zbylého inventáře je znám až z roku 1951. Konec války pro klášter znamenal nejen konec školních aktivit, ale byl zde zřízen azyl pro uprchlíky z Pruska a zřízen lazaret. Kaple sloužila do roku 1948. Toho roku byl konvent zrušen. Roku 1945 byl objekt převeden pod správu charity v Přerově a sloužil jako starobinec. V roce 1950 přešel pod město Jeseník. Časem zde vznikají opět školní prostory. Dnes zde sídlí základní škola, středisko volného času pro dětí a mládež, nad jednou z budov ční hvězdářská kupole a kaple slouží ke kulturním účelům města (výstavy, sborové zpěvy).