Zámek ve Velkých Losinách patří k nejvýznamnějším renesančním památkám na severní Moravě. Jeho historie se začíná psát na konci 15. století, když roku 1496 získal losinské panství jako zástavu od krále Vladislava II. Jagelonského Jan Mladší ze Žerotína. Vedle přestavby původní tvrze na zámek se tento velmož zasloužil mimo jiné i o založení nedaleké papírny a velkolosinských lázní. Žerotínové se stali nejvýznamnějšími majiteli zámku a působili zde od konce 15., až do počátku 19. století, kdy v roce 1802 prodali zadlužené panství Liechtensteinům.

V roce 1620 se Žerotínové postavili na stranu českých stavů. Po jejich porážce na Bílé hoře jim byly zkonfiskovány tři čtvrtiny majetku s tím, že poslední čtvrtinu mohou prodat. Přesto na svých panstvích zůstali, a dokonce je v roce 1642 od Habsburků za 100 000 zlatých vykoupili zpět s podmínkou, že do tří měsíců přestoupí na katolickou víru. Právě v době nastupujícího baroka byl zámek honosně vybaven, bez úhony přežil třicetiletou válku a díky tomu dnes mohou návštěvníci spatřit ojediněle zachovalé interiéry zdobené výjimečnou kolekcí gobelínů a kožených tapet. Za zmínku stojí také nejstarší dvousedadlová nosítka na světě nebo zdejší zámecká knihovna. V roce 1802 přešel zámek do vlastnictví Liechtensteinů, kteří zde žili až do roku 1945, kdy byl objekt na základě Benešových dekretů zabaven a přešel do majetku státu. V roce 1995 byl prohlášen národní kulturní památkou.

Trojpodlažní budova s arkádami otevřenými do dvora má tři křídla ve tvaru podkovy, která jsou otevřena k jihu. Venkovní fasády zdobí psaníčkové sgrafito, ale bosované oblouky arkád na nádvoří již předznamenávají nastupující baroko. V letech 1741–1743 nechal Jan Ludvík ze Žerotína upravit zámeckou kapli a vyzdobit ji nástropní freskou od barokního malíře Jana Kryštofa Handkeho, jehož jméno je rovněž významně spojeno s bývalým augustiniánským klášterem ve Šternberku. Kolem zámku vznikla francouzská zahrada, která byla v průběhu 19. století přeměněna Liechtensteiny na stávající anglický krajinářský park. Interiérů zámku se s příchodem Liechtensteinů na rozdíl od parku dotkly úpravy jen minimálně. V 1. polovině 19. století bylo opraveno a vybaveno dnešní empírové křídlo a několik dalších prostor zařízeno v biedermeierovském stylu s cílem proměnit zámek v romantické letní sídlo. I proto zde dnes mohou návštěvníci obdivovat nábytek z období renesance, baroka, klasicismu i empíru. Zajímavostí je, že celý objekt není dodnes elektrifikován, a tak se zde večerní akce konají za romantického svitu svíček či méně romantických baterek. Losinské panství, je spojeno s takzvanými čarodějnickými procesy, které zde probíhaly v letech 1678–1692. Za oběť inkvizičního tribunálu v čele s Františkem Jindřichem Bobligem z Edelstadtu zde tehdy padlo 56 nešťastníků. Tyto smyšlené procesy daly o několik staletí později vzniknout dnes již kultovnímu filmu Otakara Vávry Kladivo na čarodějnice, který byl podle stejnojmenné knihy natočen v roce 1969 právě zde na zámku ve Velkých Losinách.