Letošní jubilejní ročník Klášterních hudebních slavností spojuje nosné téma mosty. V rámci doprovodného programu se organizátoři zaměří také na podnikatelskou rodinu Kleinů, která se nesmazatelně zapsala do historie budování silnic a železnic. Součástí těchto dopravních cest jsou také mosty, na jejichž výrobě a stavbách se Kleinové rovněž výrazně podíleli. Zaměření na dynastii Kleinů není v rámci festivalu náhodné. Rodina má totiž kořeny v srdci Jeseníků a v dobách největších úspěchů bilo železné srdce jejich podnikatelského impéria právě zde.

Příběh rodiny Kleinů se začal odvíjet v dobách, kdy společenské a politické proměny odehrávající se v tehdejší rakouské monarchii umožnily nástup industrializace. Souběžně s tímto procesem se začala rodit také nová společenská vrstva podnikatelů. Většina z nich pocházela z rodin obchodníků či řemeslníků, výjimečně z venkovského prostředí. Mnozí nedosáhli nijak velkého vzdělání. Avšak odhodlaností, pracovitostí a leckdy i dravostí docílili značných úspěchů v podnikání, což přinášelo nemalé finanční zisky. Ty investovali do dalšího rozvoje jimi vlastněných firem. Využívali je také ke zvyšování vlastní životní úrovně. Osvojovali si tak životní styl i vzorce chování příslušníků aristokracie. A mnozí podnikatelé se za své zásluhy dočkali povýšení do šlechtického stavu z rukou císaře. Lze říci, že toto platilo i v případě Kleinů.

Zakladatelskou generaci tvořila šestice bratrů. Nejstarší byl Josef Engelbert (1792–1830), dále byli Engelbert (1797–1830), Franz (1800–1855), Libor (1803–1848), Albert (1807–1877) a nejmladšíHubert (1811–1856). Rodiče obhospodařovali usedlost v osadě Kociánov, dnešní součásti Loučné nad Desnou. Bohatstvím rodina příliš neoplývala, a tak se synové postupně vydávali za štěstím do světa. Jejich kroky vedly zejména na jih Moravy, na lednické panství knížete Liechtensteina. Zde získali první zkušenosti se stavbou vodních děl a získali i zakázky na parkové úpravy. Věhlasu všakdosáhli zejména následnými realizacemi silničních staveb, přičemž některé trasy vedly i přes jejich rodný region, především tedy tzv. Jablonská silnice, spojující Opavu přes Bruntál, Rýmařov a Šumperk s východními Čechami. Od konce 30. let až do začátku 70. let 19. století byli Kleinové neodmyslitelně spjati s budováním řady důležitých úseků železniční sítě monarchie (např. spojení z Vídně do Brna nebo z Olomouce do Prahy přes Zábřeh, také obtížných úseků Semmeringské dráhy v Rakousku), ale ujímali se i staveb regionálních tratí. Z nich je nutné zmínit především trať Zábřeh–Šumperk–Sobotín, dokončenou v roce 1871.

Zisky z úspěšných realizací zakázek umožnily bratrům zakoupit roku 1844 panství Vízmberk (dnes Loučná nad Desnou). Kleinové tak získali více než dobrou materiálovou základnu pro jimi realizované dopravní stavby. Na panství se totiž nacházely železárny v Sobotíně a Rejhoticích. Kleinové jejich provozy dále modernizovali a rozšiřovali. Ve strojírně v Petrově nad Desnou se později soustředila výroba mostních konstrukcí. Roku 1846 založili Kleinové také železárny ve Štěpánově u Olomouce, které pak spolu se sobotínským provozem tvořily jeden celek. Přísun surovin zajišťovali těžbou železných rud zejména v řadě moravských lokalit a uhlí coby palivo do pecí dobývali na Ostravsku nebo Kladensku. Záběr jejich podnikatelských aktivit byl však mnohem širší, stopy zanechali Kleinové třeba i v oblasti textilního průmyslu nebo v oblasti zpracování zemědělské produkce.

Zakoupením zmíněného panství se Kleinové vrátili do rodného kraje již coby zámečtí pánové. V srdci Jeseníků bydleli na zámku ve Vízmberku a vybudovali také zámecké sídlo v Sobotíně, na dohled od kouřících komínů železáren. Za své zásluhy byli Albert a Franzův stejnojmenný syn povýšeni do šlechtického stavu. Franzova i Albertova větev používala pak každá vlastní erb a rodové heslo. Potomkům zakladatelské generace se však již tolik nedařilo. Na počátku 20. století nastal postupný úpadek sobotínských železáren, jejichž pece nakonec vyhasly zcela, a většina budov byla na konci 20. let 20. století zbourána nebo prodána jiným firmám. Velkostatky Vízmberk a Sobotín udrželi Kleinové až do roku 1945, kdy jim byly konfiskovány, a v důsledku poválečného vývoje byly nadlouho zpřetrhány dosavadní vazby mezi regionem a touto rodinou. K obnovení zájmu o její příběh došlo v porevoluční době. Kleinové se stali předmětem výzkumu badatelů, ale především se na jejich působení a zásluhy v oblasti rozvoje domácí industrializace a budování dopravních cest snaží upozorňovat řada aktivit současných aktérů kulturního i společenského života v regionu. Je možné navštívit stálou expozici v Muzeu silnic ve Vikýřovicích věnovanou této rodině, Kleiny ale připomínají i příležitostně konané přednášky, komentované vycházky a prohlídky lokalit s nimi spojených. Mnohé z těchto kulturních i technických památek mohou lidé obdivovat i při svých individuálních toulkách krajinou. Prostřednictvím těchto aktivit se budují pomyslné mosty mezi minulostí, přítomností i budoucností a podnikatelská rodina Kleinů tak nadále drží své místo v regionální paměti.

Mgr. Michaela Kollerová, Vlastivědné muzeum v Šumperku, p. o.