Leo Slezak (1873-1946)
Dětství
Leo Slezak se narodil 18. srpna 1873 v Šumperku. Později o okamžiku svého příchodu na svět prohlašoval, že světlo světa poprvé zahlédl posledním oknem prvého patra rodného domu a že na svět jej přivedla královna. Narážel tím na skutečnost, že porodní bába se jmenovala Maria König.
Otcem budoucího zpěváka byl mlynář Leo Rudolf Slezák, původem z Nenakonic, a matkou dcera mlynáře z Krenišova Anna, rozená Krätschmerová. Rodiče provozovali v Šumperku tzv. Malý mlýn. Budova dodnes stojí v ulici Adolfa Kašpara a slouží jako bytový dům. Do křestní matriky města Šumperka bylo skutečně zapsáno příjmení novorozence i rodičů s „á“. Otec se totiž hlásil k národnosti české, zatímco syn se v dospělosti hlásil k německé.
Ve starší literatuře a slovníkových heslech lze často nalézt chybné uvedení roku Slezakova narození, a to 1875. K tradování tohoto omylu s největší pravděpodobností přispěl i sám Slezak a vše uvést na pravou míru se podařilo až v době jeho blížících se 70. narozenin.
Rodina v Šumperku dlouho nepobyla. Hospodaření na mlýně se nezdařilo a před blížícím se krachem rodiče raději majetek prodali a odešli za novým životem do Brna. Leo Slezak si tak mnoho vzpomínek na rodné město neodnesl a srdcem vždy spíše náležel k Brnu, ve kterém strávil dobu svého dětství, dospívání a zažil i první velký úspěch na prknech, která znamenají svět.
Cesta do světa opery
Leo Slezak o sobě tvrdil, že nikdy nedosahoval oslnivých studijních výsledků. Když se rozhodovalo o volbě jeho budoucí profese, zlákalo jej povolání zahradníka. Jenže po čtvrtroce stráveném v učení v rakouském Gmundenu am Traunsee se idylické představy o tomto řemesle rozplynuly a mladý Slezak se vrátil do Brna. Zde se začal zaučovat do tajů zámečnického řemesla. Stále více ho ale přitahovala divadelní prkna. Svůj vrozený komediální talent chtěl uplatnit v činohře. Podařilo se mu získat místo komparzisty v německém Městském divadle v Brně. Skloubit fyzicky náročnou práci v dílně s večerním vystupováním však bylo velice obtížné, a proto si našel místo písaře v advokátní kanceláři.
Během jednoho představení upoutal svým hlasem zde vystupujícího rakouského barytonistu Adolfa Robinsona (1838–1920). Ten byl Slezakem natolik unesen, že mu nabídl bezplatné lekce zpěvu. Krátce nato byl Slezak přijat do souboru opery brněnského německého divadla. Zpočátku se na scénu téměř nedostal, ale když nastudoval titulní roli Lohengrina ve stejnojmenné opeře R. Wagnera, s níž se publiku představil na jaře roku 1896, dostavil se první velký úspěch. Tak započala Slezakova zářná kariéra, během níž mu nadšeně tleskalo publikum na obou stranách Atlantiku.
Dráha operního zpěváka
Leo Slezak se svým hlasovým oborem řadí k hrdinným tenorům a jeho pianissimo je považováno za legendární. Disponoval širokým hlasovým rozsahem a k dokonalému pochopení zpívaného textu napomáhala i precizní výslovnost. K celkovému dojmu jistě přispívala i jeho mohutná a vysoká postava, s níž byl na jevišti nepřehlédnutelný.
I přes značné úspěchy na sobě Slezak neustále pracoval a např. pro dokonalejší zvládnutí děl italských či francouzských skladatelů studoval u francouzského tenoristy Jeana de Reszke (1850–1925). Slezak vynikal zejména rolemi hrdinů ve Wagnerových či Verdiho operách, a z nich především Othella z Verdiho opery. Kromě této role a již zmíněného Lohengrina je možné zmínit další postavy z Wagnerových oper – Tannhäusera, Waltera von Stolzing, Siegfrieda aj. Exceloval ovšem i v operách mnoha dalších autorů.
V roce 1898 se naskytla příležitost vystupovat v Královské opeře v Berlíně. Zde mu ale nebylo umožněno plně projevit svůj pěvecký talent, a proto odešel do Vratislavi. Nakonec za přispění rakouského skladatele Gustava Mahlera (1860–1911) získal roku 1901 angažmá ve Vídeňské státní opeře, kde setrval s přestávkami až do roku 1934. Poprvé se zdejšímu publiku představil v jedné z vedlejších rolí v opeře G. Rossiniho Wilhelm Tell. Pro tuto scénu nastudoval několik desítek rolí a odehrál více než tisíc představení. Naposledy se s ní rozloučil rolí Othella v roce 1934.
Vídeň však nebyla jediným místem Slezakova působení. V roce 1909 podepsal víceletou smlouvu s Metropolitní operou v New Yorku, kde exceloval v rolích Wagnerových či Verdiho hrdinů, mezi nimiž nemohl pochopitelně chybět ani Othello. Na jevišti se setkal i se svou krajankou Emou Destinnovou, a to v opeře Piková dáma z pera Petra Iljiče Čajkovského.
Jeho pěveckému umění tleskalo publikum v celé řadě evropských měst, např. Paříži, Frankfurtu, Miláně, Curychu, Stockholmu, Kodani, Drážďanech, Budapešti aj., jeho hlas si mohli vychutnat i hudbymilovní Pražané. Několikrát vystupoval také v Olomouci a opakovaně se jako host vracel i na brněnskou scénu.
Za své pěvecké umění byl také mnohokrát vyznamenán.
Filmová kariéra
V době, kdy se loučil se světem opery, začínala se slibně rozvíjet jeho kariéra filmového herce. Na filmovém plátně mohl jistě bezezbytku uplatnit svůj vrozený komediální talent a sami filmaři mohli těžit z jeho předešlé dráhy operního pěvce. Mnohé role vycházely z hudebního prostředí (ztvárnil např. kapelníka ve filmu Musik im Blut / Hudba v krvi/ nebo postavu operetního skladatele Franze von Suppé ve filmu Operette apod.). Byl obsazován do rolí hlavních i vedlejších, na plátně se potkával s řadou hvězd tehdy zářících na filmovém nebi, např. se Zarah Leander ve filmu Heimat (Vlast). Z dalších filmů, v nichž se objevil, je možno jmenovat např. Der Frauendiplomat (Ženský diplomat), Letzter Fiaker (Poslední fiakr), Unsterbliche Melodien (Nesmrtelné melodie), Der Herr im Haus (Pán v domě) a další. Hrál také v historicky laděném hudebním snímku Postilion z Lonjumeau, který režíroval Carl Lamac, tedy původem český režisér Karel Lamač (1897–1952). Filmy vznikaly většinou v rakouské či německé produkci, některé z nich byly natočeny také v barrandovských ateliérech. Od roku 1932 do roku 1943 natočil okolo 45 filmů. S jeho hereckým uměním se mohli seznámit i návštěvníci šumperských biografů.
Spisovatel
Leo Slezak se věnoval také literární tvorbě. Je autorem několika autobiograficky laděných děl, v nichž s humorem sobě vlastním líčí své životní osudy. Jedná se o publikace s názvy Meine sämtliche Werke, Der Wortbruch, Rückfall a Mein Lebensmärchen (posmrtně, k vydání připravila jeho dcera Margarethe Slezak). Známá je také sbírka dopisů synovi Walterovi vydaná pod názvem Mein lieber Bub.
Rodinný život
V době svého působení ve Vratislavi poznal Leo Slezak herečku Elisabeth Wertheim, s níž se posléze oženil. Z manželství se narodily dvě děti, jako první přišla na svět dcera Margarethe (1901–1953). Druhým dítětem byl syn Walter (1902–1983). Obě děti zdědily po rodičích umělecké vlohy. Syn Walter začínal jako operetní zpěvák a následně uspěl jako herec v americkém Hollywoodu. Dcera Margarethe studovala hru na housle a posléze se proslavila jako operní a koncertní pěvkyně. Rodina žila ve Vídni, v roce 1938 přesídlil Slezak do Berlína (zřejmě v souvislosti s filmovou kariérou). Za odpočinkem jezdíval do jihobavorského Rottach-Egernu na břehu Tegernského jezera, kde si zakoupil a zrekonstruoval selskou usedlost. Zde také trávil poslední léta svého života. Zemřel 1. června roku 1946 a byl pohřben po boku své ženy (zemřela v roce 1944) na hřbitově v Rottach-Egernu. Pohřben je zde i syn Walter se svou ženou Johannou. Z jejich manželství se narodila roku 1946 dcera Erika, americká herečka.
Šumperské návraty Leo Slezaka
Hudbymilovní Šumperané nebyli ochuzeni o možnost poslechnout si hlas světově proslulého rodáka. Poprvé vystoupil Slezak v rodném městě 4. srpna 1903. Koncert uspořádala nedávno založená agentura Ed. Wankeho a odehrál se v prostorách Německého spolkového domu (dnes divadlo). Dalšího koncertu se dočkali až 15. června 1920. Tehdy s otcem přijela i dcera Margarethe, která publikum upoutala hrou na housle. Jako přídavek na závěr večera si zvolil Slezak píseň od Maxe von Oberleithnera (1868–1935), příslušníka místní podnikatelské rodiny, ale především hudebního skladatele a autora několika oper. Naposledy vystupoval v rodném městě 4. července 1928. Na programu večera byla mj. i árie ze Smetanovy opery Dalibor.
Již v polovině 30. let 20. století se začalo uvažovat nad uctěním světově proslulého rodáka v Šumperku, mj. i umístěním pamětní desky na jeho rodný dům. Deska byla skutečně odlita v roce 1941 a její umístění na fasádu se plánovalo na rok 1943, k příležitosti 70. narozenin. Protože se ale v té době objekt rekonstruoval, nemohla být umístěna na fasádu, ale musela být provizorně upevněna v prostoru vstupní chodby. Po roce 1945 zmizela.
V současné době se pamětní deska s českými nápisy nachází v prostoru schodiště šumperského divadla, tedy bývalého Německého spolkového domu.
Interiér Mahenova divadla v Brně (původně německé Městské divadlo) zdobí už deset let busty světoznámých pěvců spojených s brněnským prostředím a Slezak zde nechybí.
Jeho jménem byly také označeny ulice v některých velkoměstech, např. Vídni, Berlíně či Mnichově.
Mgr. Michaela Kollerová, Vlastivědné muzeum v Šumperku
- Rodný dům Leo Slezaka v Šumperku (Fotoarchiv VM v Šumperku)
- Portrétní fotografie Leo Slezaka (Fotoarchiv VM v Šumperku)
- Portrétní fotografie Leo Slezaka (Fotoarchiv VM v Šumperku)
- Portrétní fotografie Leo Slezaka uveřejněná v knize Mein lieber Bub (Sbírka VM v Šumperku, inv. č. H 32334/1)
- Manželka Elisabeth s dětmi (Fotoarchiv VM v Šumperku)
- Před vídeňskou operou (Fotoarchiv VM v Šumperku)
- V kostýmu Othella (Fotoarchiv VM v Šumperku)
- V roli Tannhäusera (Fotoarchiv VM v Šumperku)
- Se Zarah Leander ve filmu Heimat (Fotoarchiv VM v Šumperku)
- Z filmu Musik im Blut (Fotoarchiv VM v Šumperku)
- Plakát koncertu L. Slezaka v Šumperku roku 1903 (Sbírka VM v Šumperku, inv. č. 9750)
- Obálka knihy Leo Slezaka Rückfall (Sbírka VM v Šumperku, inv. č. 33334)
Praktické informace
- http://www.farnostsumperk.cz/aktualne/661-rimskokatolicka-farnost-rapotin
- GPS souřadnice: 49°59'51.716"N, 17°1'6.249"E
Prodej vstupenek
- Název prodejny / adresa
- +420 000 000 000
- 9:00 - 17:00
- www.webprodejny.cz
- Bezbariérový přístup
- Možnost platby kartou